Uprostřed malebné jihočeské vesnice Petříkov na louce poblíž říčky Stropnice stojí malá škola. Škola, která oslavila už 70. narozeniny. Tedy, ona už vlastně tak malá není. Dříve jednotřídní škole se nedávno dostalo obrovské přestavby a rozšíření!
Zásluhou
zřizovatele školy - obce Petříkov byla škola rozšířena o další patro se třemi novými učebnami a proběhly
zde ostatní úpravy a rekonstrukce stávajících prostor. Nedávno byla otevřena též mateřská škola.
Škola zajišťuje výuku dětí od první do páté třídy, jejichž počet se každý rok mění.
Navštěvují ji jak děti místní, tak děti dojíždějící z okolí. V letošním školním roce 2022/2023 je kapacita
školy plně obsazena. Stejně tak tomu bude i v následujících čtyřech letech. Bližší informace a kritéria k přijetí
jsou k dispozici u ředitele školy. Ve škole dále funguje výdej obědů a školní družina.
Škola pro nás, učitele ZŠ Petříkov, není jen povinnost a práce, ale především radost. Nejsme školou alternativní,
ovšem samozřejmostí je pro nás respektující přístup k žákům i sobě navzájem. Díky typu školy můžeme přistupovat
individuálně ke každému z dětí, důraz klademe na komunikaci s rodiči.
Ke hrám a činnostem slouží dětem třída, která se dělí na dvě části.
Část vybavená stolečky a židličkami se využívá k výtvarným činnostem,
individuálním hrám a též jako jídelna. Druhá část je využívána jako
herna a po obědě se mění v ložničku pro odpočinek mladších dětí.
K pohybovým hrám a cvičení je využívána tělocvična společná pro základní i mateřskou školu. Tělocvična se nachází naproti třídě.
Josef Nota je ženatý; se svou manželkou se snaží vychovávat dvouletou dceru Magdalénku.
Vystudoval na Katedře pedagogiky a psychologie obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, v diplomové
práci se zajímal o dětskou kresbu. V roce 2014 dokončil na Jihočeské univerzitě doktorandský
program Pedagogická psychologie. Výzkumně se zabývá pedagogickou přípravou budoucích učitelů a autorským
jednáním. Se svými kolegy hraje jejich vlastní představení „Suda v Sudu“.
V současnosti Josef Nota žije v Českých Budějovicích a chová v bytě psa, co strašně slintá.
Rozhovor:
1) Jak se Vám učí v Petříkově?
Dobře - a to již čtvrtým rokem. Málotřídní školu jsem si dříve nedokázal moc dobře představit, její specifika mě ale fascinují. Někteří pedagogičtí odborníci dokonce málotřídní školy považují za alternativní a já se jim nedivím. Pro sebe chápu tu „alternativu“ za velmi smysluplnou. Zvláště v Petříkově. Všechny zvu, aby se za námi jeli podívat, jsem na nás všechny ve skrytu duše hrdý.
2) Co považujete v pedagogice za nejpodstatnější?
Rád bych se vyhnul nějakým frázím, ale asi se mi to nepovede. Přes různé definice pedagogiky jako vědy o výchovně-vzdělávacím procesu by měl být Paidagógos ten, co o dítě pečuje a doprovází jej - s vědomím a zodpovědností toho, že ví, odkud kam. V tom já cítím tušený smysl pedagogiky.
Docentka Eva Vyskočilová se o pedagogice vyjádřila ještě lapidárněji – „její podstatou je, aby nám bylo hezky“ – toto obecné tvrzení se dá ovšem vztáhnout na školství obecně. Až ve čtvrtém ročníku studia pedagogiky mi můj pozdější školitel disertační práce, Stanislav Suda, prozradil, že „Scholé“ (škola) znamená v překladu „volno“, blažený únik z každodenností, kdy máme čas na vzdělávání se, kdy je nám hezky. To před námi většina učitelů tajila - já jsem si totiž vždycky myslel, že škola znamená barák plný dětí, kam musí chodit.
3) Máte nějaké přání do budoucna?
Myslíte v osobním nebo profesním životě? V obojím? Asi jak už bylo řečeno: aby nám bylo hezky, jestli to tedy nezní úplně přízemně (smích).
Nedávno za mnou přišel můj bývalý žák a řekl, že jsem pro něj byl v jeho studiu důležitým. Větší odměnu pedagog nepotřebuje.
Kamila Tröstlová žije se svým manželem, synem a mnoha dalšími zvířátky v kouzelném domku uprostřed rozkvetlých luk. Láska ke čtení knih a cestování
ji přiměla vystudovat český a anglický jazyk na pedagogické fakultě. Práci asistenta na vysoké škole, necítivši se vědcem, pověsila po pár letech na hřebík, protože došla k závěru, že je užitečnější „lepit s dětmi špagety na krabice“. Výuku angličtiny pro dospělé si ponechala jako „hobby práci“ a profesně se nalezla v malé a milé škole mezi lesy.
Ráda krmí své ovce, psa a dvě kočky, rozmlouvá se svým beránkem a bloudí krásným jihočeským krajem.
Rozhovor:
Jak se Vám učí v Petříkově?
V Petříkově je ráj. Miluji tuto malou vísku s milými lidmi a nádhernou krajinou. Když jsem se poprvé nachomýtla v petříkovské školičce, pohltilo mě velmi příjemné naladění a atmosféra malotřídky. Sama jsem zalitovala, že jsem do podobné školy nemohla chodit místo veskrze traumatického zážitku z přecpané pražské jazykové základky.
Co považujete v pedagogice za nejpodstatnější?
Dle mého mínění je nejdůležitější, aby byly děti šťastné. Ze šťastných dětí vyrostou šťastní a spokojení dospělí, a mám pocit, že je to ta nejdůležitější věc v životě. Považuji za zásadní, aby se děti mohly svobodně vyvíjet a růst, naučit se důvěřovat vlastním pocitům, tedy srdci i používat vlastní rozum.
Máte nějaké přání do budoucna?
Přála bych si, aby „naše“ děti (a nejen ony) žily krásný a vědomý život. Aby šly svojí cestou a nestaly se z nich další z mnohých, kteří žijí lhostejně a bezohledně. Aby milovaly sebe sama, přírodu a všechny kolem.
V současnosti na mateřské dovolené.
Romana Lukáčová obývá se svým přítelem byt v Lišově u ČB. Má vystudovaný vychovatelský obor na Teologické fakultě JCU a k tomu
dodělaný celoživotní program na Pedagogické fakultě umožňující plnou kvalifikaci učitelky 1. stupně.
Už od roku 2016 našla své každodenní útočiště v malé škole uprostřed bažin. K větší radosti si pořídili s přítelem fenečku, která vypadá jako liška. .
Rozhovor:
Jak se Vám učí v Petříkově?
Hned ze začátku jsem se zamilovala do atmosféry, která ve škole panuje. Cítím se tu velmi přirozeně a příjemně. Děti mě baví svojí obrovskou fantazií a chutí dozvídat se nové informace. Možnost v takovéto škole působit, beru za velký dar a zároveň za výzvu, abych dokázala edukovat děti také tak krásným lidským způsobem, jak je tady zvykem.
Co považujete v pedagogice za nejpodstatnější?
Dle mého názoru by měl být učitel něco jako průvodce života dětí v oblastí vzdělání a výchovy. Už dlouho totiž není učitel jediným nositelem informací. Snažím se motivovat žáky ke vzdělávání tak, aby sami měli zájem prohlubovat své znalosti. Zájem dítěte je pro mě tedy ve vyučování velmi důležitý, protože když ho dítě postrádá, pouze opakuje či memoruje něco, čemu ani samo nemusí rozumět. Vyžaduji, aby si sám žák hledal informace, aby se doptával a vzal danou problematiku do vlastních rukou. Snažím se tedy děti motivovat tak, aby si samy a s chutí osvojily potřebné učivo a bylo to pro ně co nejlepším zážitkem, tedy aby je to bavilo.
Máte nějaké přání do budoucna?
Přeji si, aby mé působení na děti mělo pozitivní efektivnost v jejich životě.
Vystudovala na pedagogické fakultě obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ se zaměřením na speciální pedagogiku. S nástupem do zaměstnání, nastoupila ještě na dálkové studium pro doplnění aprobace - Učitelství anglického jazyka na prvním stupni ZŠ.
Ráda tráví čas se svojí rodinou, hraje squash, čte a sbírá houby.
Jak se Vám učí v Petříkově?
V Petříkově učím zatím krátce. Líbí se mi, že škola je malá na to, abychom stačili poznat velmi dobře každé dítě i rodiče. Lépe se potom budují vztahy a rodinná atmosféra školy.
Jinak na okolí Petříkova mám hezké vzpomínky. Ve zdejších lesích a u rybníka Veského jsem trávila prázdniny jako malá.
Co považujete v pedagogice za nejpodstatnější?
Pamatuji si na jeden citát z gymnaziálních hodin latiny: -Non scholae sed vitae discimus- (Neučíme se pro školu, ale učíme se pro život).
Myslím si, že tento citát přesně vystihuje, co bychom si měli každý ve vzdělání uvědomit (učitel, žák, rodič).
Máte nějaké přání do budoucna?
Zdraví pro všechny. Zdraví = štěstí.
Během školního roku se konají rozličné akce, které jsou podporovány a organizovány obcí Petříkov.
Karneval
V polovině dubna se již několikátý rok pořádá karneval v produkci maminek a učitelů ZŠ Petříkov a samozřejmě také dětí, které vytváří nápaditou výzdobu! Letošním tématem bylo V říši pohádek. Pro děti byly připraveny rozličné soutěže, hry a diskotéka.
Poslední dva dny školy před vánočními prázdninami jsme strávili příjemnými činnostmi. Ve čtvrtek s námi paní učitelka pekla perníčky. Hodné maminky nám poslaly do školy těsto a na nás zbylo válení, vykrajování a na paní učitelku pečení. Perníčky jsme průběžně ochutnávali a nechali si na páteční nadílkový den. Odpoledne jsme stihli ještě ozdobit vánoční stromeček.
V pátek každý z nás přinesl dárečky svým spolužákům. Nadělovali jsme hlavně pro radost. Ten největší dárek, který děti obdržely, byl klavír do třídy. Nikdo z nás to nečekal. Byla to bomba ! Hned jsme ho museli vyzkoušet.
Každým rokem pořádá naše škola vánoční besídku pro rodiče i veřejnost v místním sále. Děti se na tuto akci vždy těší a také samy od září vymýšlejí, co bude její náplní a některé scénky cvičí i bez vedení učitelů.
Letos besídku uvedl pan ředitel svým tanečním uměním na písničku „Mám boky jako skříň“, kterou žáci zpívali. Pan ředitel si dokáže ze sebe vždy udělat legraci. Tancoval se síťkou na hlavě, smetákem a lopatkou a snaha byla i o balet.
Následovalo oklamání publika Vltavou od Bedřicha Smetany, kterou začal pan učitel hrát na housle. Všichni očekávali něco vážného. Ale po chvíli najely děti na pódium s lodičkami, pádly a přerušily tak vystoupení s písničkou na Vodu už jezdím jenom s Vendou. Po odzpívání písničky jsme potřebovali uklidit lodě a pádla, tak jsme je poslali do publika. Přeci se nebudeme vracet do zákulisí, když potřebujeme zpívat další píseň „Když jsem já sloužil“. K této písni vyrobily děti zvířata v hodinách výtvarné výchovy. Jen ta píseň se nám trochu pomotávala….
Další písničkou byla „Náš kačer šel na vandr“. Píseň je z vlastní tvorby. Příběh kačera hrály děti pomocí kulis, opět vyrobených v hodinách. Pokračovalo se vtipně podanou „Prasečí polkou“ pod vedením dirigenta Matyáše Bradny.
Poslední scénku „Popolušku“ nacvičili žáci úplně sami. Jelikož je text ve slovenštině, zpestřili to žáci vtipným překladem do češtiny. Vše udělali bez pomoci dospěláků.
Celý program doplňoval náš školní klaun. Ten krátil časové prodlevy svými vtipy. K této příležitosti jsme také oblékli naše školní trička, která jsme vyráběli s paní učitelkou. Trička zdobí obecní znak, nápis školy a podpisy spolužáků. Trička jsme dostali darem. Konec besídky patří jako tradičně zpívání koled, které jsme zpestřili anglickou koledou „We wish you“ a anglickým refrénem „Jingle bells“. Večer proběhlo ještě rozsvěcování vánočního stromu na návsi, kde naši někteří žáci zpívali koledy s místní kapelou.
Aktuální fotografie můžete sledovat na našem školním facebooku ZŠ Petříkov
Ochutnávka z let minulých...
Adresa školy:
Základní škola Petříkov
Petříkov 8
374 01 Trhové Sviny
IČO: 72033215
Telefon:
775209906
Bankovní spojení
43-5229350247/0100
Účet obědy: 670100-2214199368/6210
E-mail:
Webové stránky:
www.zspetrikov.cz